PODNIKATELKÁ PLATFORMA HELAS - BUDUJEME HRDÉ ČESKO

České sklářství už dávno není jen o vázách a špercích. Zatímco si jej většina lidí spojuje především s designem, v zákulisí moderního světa plní sklo zcela zásadní funkce. Optické komponenty z českého skla pomáhají řídit světlo, zvyšují bezpečnost a odolávají i extrémním podmínkám. Sklo je přitom materiál s tisíciletou tradicí, který ani v době nejmodernějších technologií neztrácí své místo – naopak. V rukou zkušených odborníků se mění v přesný optický nástroj s mimořádnou životností. Společnost ECOGLASS, a.s., patří mezi ty, které tuto tradici rozvíjejí a posouvají dál. Jak říká její CEO Helena Krutská, i to, co není vidět, může mít zásadní dopad. A právě schopnost obstát v globální konkurenci bez kompromisů v kvalitě dává českému sklu jeho výjimečnost i dnes.

Vaše optické čočky se nově staly součástí expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Jaký pocit jste měla, když jste je tam viděla?
Na úvod je potřeba říct, že naše čočky nejsou vystaveny jako exponát, ale jsou použity jako zvětšovací skla v části muzea, kde jsou vystaveny mince. Naše čočky pomáhají zvětšit detaily na mincích a dopřát tak návštěvníkům větší zážitek. Většinou se naše čočky používají jako komponent v osvětlení. Když jsem je tedy viděla v Muzeu skla a bižuterie v této netradiční roli, udělalo mi to velikou radost. Vždycky když někde vidím naše komponenty v konečném výrobku, moc mě to potěší. Většinou jsou to světlomety aut nebo pouliční osvětlení, tohle použití je rarita a o to víc potěší. Jinak jsou ale naše optiky jako lupy opravdu velmi dobře funkční, vydrží po generace a můžete si je koupit i u nás na e-shopu. Jednu mám doma a používám ji, když musím někomu vyndat třísku,

Sklářství si většina lidí spojuje s tradicí a krásnými objekty, jako jsou vázy, ozdoby nebo šperky. Vy se ale pohybujete ve světě špičkových, často „neviditelných“ optických technologií. Kde dnes podle vás leží hranice mezi řemeslem, vědou a inovací – a jak byste svůj obor přiblížila laikovi?
To je moc zajímavá otázka. Je pravda, že sklo má obrovskou škálu použití. Je to materiál, který se používá stovky let nejen jako dekorace, ale především jako obalový materiál. V některých optických aplikacích je zcela nenahraditelné. Je to materiál, který je ekologický, v podstatě nekonečně recyklovatelný a, až na nějaké výjimky, bezpečný pro člověka i přírodu. Může mít různé složení, různé vlastnosti, barvy nebo i propustnosti, a to i v neviditelném spektru. Hranice mezi řemeslem, vědou a inovacemi většinou leží v hlavách lidí. Často si neumíme nebo nechceme něco představit a změnit úhel pohledu. Myslím, že tradiční řemeslo, kam sklářství určitě patří, pak na inovace reaguje pozvolna. Je to dáno i tím, že řemeslo se nerado vzdává postupů a výrobků, které jsou prověřené po staletí. To je za mě velmi dobře. Můžeme inovovat, můžeme vylepšovat, ale je potřeba nechovat se jako slon v porcelánu a neničit staletími prověřené postupy. Mohlo by se nadělat víc škody než užitku. Trochu konzervativnější přístup je pro skláře asi obecně platný.

Jak byste laikovi vysvětlila, proč jsou optické čočky tak trochu „neviditelnými hrdiny“ moderního světa?
Správně zvolený optický komponent může udělat velmi užitečnou službu. Naše technologie lisování umí vyrobit optické plochy různých tvarů – asféry, sféry nebo i volné plochy. Světlo se tak pomocí jediného komponentu může ohýbat, rozptýlit do širšího úhlu anebo naopak zaostřit do úzkého světelného svazku. Sklo jako materiál má dlouhou životnost a odolává UV záření z LED i ze slunce. V kombinaci se vhodným světelným zdrojem a důkladnou montáží tak můžete získat svítidlo, které odolá i v těch nejdrsnějších podmínkách. Vždycky mám radost, když na ulici narazím na svítidlo, které je takhle kvalitně vyrobeno. Třeba začátkem letošního roku v San Francisku na konferenci jsem se byla projít po pobřeží a na mostech viděla signální světla – skleněná Fresnelova čočka, kovový držák. Takový koncept odolá působení slané vody, větru nebo slunečních paprsků a bude dobře fungovat i desítky let. Tomu já říkám udržitelnost.

ECOGLASS navazuje na českou sklářskou tradici, ale pracuje pro velmi moderní obory. Jak náročné je dnes prosadit se s „českým sklem“ na globálním technologickém trhu?
Současná doba není pro náš obor úplně jednoduchá. Sklářství patří do energeticky náročného průmyslového odvětví. To teď nařízení z Evropské unie opravdu nešetří a ukazuje se, že bude v následujících letech ještě hůř. Musíme udělat maximum, abychom tomuto tlaku odolali a udrželi naši výrobu rentabilní. Není to úplně jednoduché, protože velkou část zákazníků zajímá v konečném důsledku pouze cena a ta bude pro výrobky z Asie a pro plast vždy nižší než od nás. Cenou bojovat nemůžeme. Při výrobě v Evropě musí cena zahrnovat nezbytnou bezpečnost práce, obrovské a stále narůstající administrativní náklady, tlak na ekologii, zaměstnanecké výhody, nezbytnou certifikaci atd. Sklo je ale materiál, který je prověřený po staletí a my tak hledáme zákazníky, kteří ocení evropský dodavatelský řetězec, náš odpovědný přístup k práci, technickou podporu a materiál který obstojí i v náročných podmínkách. Jak dlouho to bude ekonomicky fungovat, to ukáže až čas. Pokud ale budou nařízení z Evropské unie stále přísnější, myslím, že energeticky náročné obory z Evropy postupně úplně zmizí, protože to nebude dávat ekonomickou logiku je tady držet. Některé společnosti už výrobu zavřely, třeba Holophane ve Francii ukončil výrobu po více jak 100 letech na podzim 2023. Jejich výrobky na evropském trhu stále chybí a některé je opravdu těžké nahradit, protože jejich technologie uměla tvary, které jsou jinde těžko vyrobitelné. Když tedy mluvíme o tom, že podniky zaniknou, není to jen strašení, ale realita budoucnosti, pokud se neotočí kormidlem zpět ke zdravému rozumu.

Udržitelnost a odpovědné podnikání se dnes často skloňují. Co pro vás osobně znamená „eco“ ve vašem názvu a kde se tento přístup nejvíc promítá do každodenní výroby a vztahů s okolím?
Naše společnost vznikla před více jak 30 lety jako vývojová společnost, která navrhovala více ekologické složení skla. Například bez chromu nebo arsenu. Vždycky nás ekologie zajímala a vždycky jsme měli ekologické interní programy a je to tak dodnes. V loňském roce se nám povedl obrovský posun ve využití odpadních střepů a z toho mám velkou radost. ALE, velmi silně se distancuji od současné vlny udržitelnosti a odpovědného přístupu v té formě ve které je to většinově prezentováno. Bylo by to na delší povídání, ale často se jedná pouze o líbivé řeči a velký marketing. Odpovědný přístup k vedení firmy má každá rodinná firma, protože touží po tom, aby rodinný podnik pokračoval a pokud se nebude chovat udržitelně a odpovědně, tak velmi rychle dopodniká. Nikdo nám to nemusí říkat nebo nařizovat a chováme se tak automaticky. A to je právě to, co mě štve… Dělá se obrovské téma z něčeho, co by mělo být naprosto samozřejmé bez jakýchkoli velkých gest a slov. V posledních letech nám tedy eco v názvu firmy přináší trochu medvědí službu. Maximálně se snažím o to, abychom nebyli zařazeni do stejného pytle, jako spousta firem, která si dala eco do názvu teprve nedávno a často s úplně jinou motivací, než byla ta naše. Ekologie se začala dělat víc na efekt a používá se jako marketingový tahák než jako reálný problém, který je potřeba řešit, a to především s použitím vlastní hlavy.

Jak se v posledních letech mění očekávání vašich zákazníků – hledají spíš špičkovou přesnost, nebo i příběh a hodnoty za produktem?
Záleží na oboru a daném konečném produktu. Každý zákazník ale hledá funkční řešení a rozumnou cenu. To jsou dvě hlavní kritéria. O příbězích a emocích se sice poslední dobou hodně mluví, ale minimálně u nás je opravdu nikdo nehledá. Někteří ale ocení přístup rodinné firmy.

Byl ve vaší profesní cestě moment nebo projekt, který se zprvu jevil jako slepá ulička, ale zpětně se ukázal jako bod zlomu?
Nic mě nenapadá, všechny slepé uličky u nás vždy zůstaly slepé.

Je něco, co vás i po letech práce se sklem a optikou dokázalo v poslední době nadchnout nebo překvapit?
Pořád hledáme vylepšení a posouváme hranice. I na letošní rok máme interní vývojové projekty, tak uvidíme, kam se dostaneme. Sklo je úžasný materiál, ke kterému se ale musíte chovat s respektem, jinak s ním bude těžké pořízení, a to mě na tom právě tolik baví. Je to i hezká škola do života. Myslím, že by si každý člověk měl zkusit ze skla něco vyrobit a pak si ten respektující přístup odnést do života. Společnost by byla lepší.

Co byste si přála, aby si lidé jednou spojili se jménem ECOGLASS – nejen jako značkou, ale jako součástí českého průmyslu a kultury? Kdybyste měla shrnout filozofii firmy do jedné myšlenky, kterou by si měl čtenář odnést, jaká by to byla?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Asi by mi udělalo radost, kdyby se čas od času vědělo, kde jsou naše výrobky zamontované a aby si třeba po 30 letech, až tam pořád budou plně funkční, někdo řekl, že jsou od nás a že když pořád fungují, tak jsme asi tenkrát odvedli dobrou práci.