VZDĚLÁVÁNÍ ZÍSKÁVÁ NA SÍLE TAM, KDE SE PROPOJÍ ZKUŠENOST A LIDSKOST

Olga Landová má za sebou více než dvě dekády úspěšné manažerské práce, osmnáct let partnerství se silnou nadnárodní společností, a přesto se rozhodla od základů změnit svůj život. Primárně se nyní věnuje vzdělávání a osobnímu rozvoji, který dlouhodobě rozvíjí a propojuje se svou mnohaletou praxí. Zkušenosti z této oblasti přirozeně rozšiřuje i do koučinku. Působí jako koučka s mezinárodní certifikací ACC a je členkou International Coaching Federation (ICF), která sdružuje profesionální kouče po celém světě. Vzdělávání i koučink vnímá jako propojený prostor pro růst, porozumění a práci s potenciálem člověka.

Olgo, když jsem s Vámi dělala rozhovor naposledy váš profesní život stál na úplně jiných základech, ale už tehdy jsem cítila vaši touhu po změně. Jak k tomu rozhodnutí došlo? 
Byla jsem 18 let obchodním partnerem silné nadnárodní společnosti a současně jsem spolupracovala i s dalším významným lídrem na českém trhu. V rámci těchto spoluprací však člověk dříve či později narazí na určitý strop a právě ten mě začal limitovat. Přestalo mi vyhovovat, že se už nemohu dál rozvíjet a růst.
Osobně mám velmi silnou potřebu neustálého rozvoje a vzdělávání. Postupem času se pro mě tato potřeba stala důležitější než samotné finanční ohodnocení. Opouštěla jsem tedy dobrovolně stabilní a jisté zázemí. Mnozí mi to tehdy rozmlouvali, ale já jsem ze své cesty neustoupila. Více než 25 let jsem vedla týmy, z toho 18 let ve vlastní společnosti. Vybudovala jsem něco, na co jsem velmi hrdá, ale zároveň jsem vnímala již zmíněný strop. Uvědomila jsem si, že pokud nebudu plnohodnotně svým vlastním pánem, nebudu asi spokojená. A právě proto jsem se rozhodla jít dál a změnit směr.

Jak byste jednoduše definovala, čemu se dnes věnujete?
Pomáhám jednotlivcům i týmům rozvíjet jejich potenciál, a to nejen prostřednictvím koučinku, ale také skrze praktická školení měkkých dovedností od komunikace až po zvládání náročných situací.
Jsem akreditovaná koučka a své odborné vzdělání i dlouholeté zkušenosti s vedením týmů využívám k tomu, abych podporovala manažery v efektivnějším vedení jejich lidí.
V průběhu své profesní cesty jsem se dále velmi intenzivně vzdělávala v různých oblastech leadershipu a jednou z těchto vzdělávacích institucí byl i Neuroleadership. Splňuji tedy kompetence Mezinárodní federace koučů ICF na úrovni ACC.

Co je pro vás to zásadní téma a jakým tématům se dále věnujete?
Moje lektorská činnost se týká měkkých dovedností, řeším často také odolnost vůči stresu. Dalšími tématy jsou například: Komunikace a zpětná vazba, Leadership a vedení lidí, Týmová spolupráce, Sebeřízení a time management, Zvládání stresu a změn, nebo Prezentační dovednosti.

Co momentálně vidíte ve firmách jako největší problém? Co nejčastěji řeší?
Největší výzvou dnešní doby je fluktuace zaměstnanců, která je výrazně vyšší než před deseti či patnácti lety. O to důležitější je vytvářet prostředí, ve kterém lidé cítí, že jsou vítaní, oceňovaní a spravedlivě ohodnocení, a to nejen finančně.
Manažerské styly se přirozeně liší, ale dnes už není možné řídit týmy pouze podle příruček a naučených postupů. Klíčovou roli hraje empatie a schopnost vnímat potřeby lidí.
Současná doba ukazuje, že pro zaměstnance je zásadní nejen samotná práce, ale i prostředí a kultura týmu, jehož jsou součástí. Každá firma je však jiná, má své specifické prostředí i potřeby, a proto svá školení vždy přizpůsobuji konkrétní situaci klienta.
Ve své práci propojuji vzdělávání s koučovacím přístupem akreditovaným ICF (ACC), díky čemuž účastníci nezískávají pouze nové znalosti, ale především je dokážou přenést do praxe a reálně měnit své pracovní chování, což vede k dlouhodobé a udržitelné změně, doufám, že pozitivní.

Vím o vás, že jste v rámci studia strávila i nějaký čas v USA. . .
Chtěla jsem poznat, jak funguje vzdělávání v jiném kulturním prostředí a z čisté zvědavosti jsem začala studovat na University of Charleston – School of Leadership. Zajímaly mě interkulturní rozdíly ve vzdělávání a v přístupu k rozvoji lidí. Vzhledem k délce mého pobytu v USA,  která neodpovídala standardní délce studia, jsem však neskládala zkoušky. Limitoval mě čas. Zároveň jsem si ale potvrdila, že koučink se jako profesní disciplína ve světě častěji rozvíjí prostřednictvím mezinárodních certifikací (např. ICF) než klasickým univerzitním studiem.

Jak jste prožívala období své transformace, proměny z manažerky v koučku?
Vnímala jsem to jako jedno z nejkrásnějších období svého života. Měla jsem možnost trávit více času se svým synem a zároveň to pro mě znamenalo i čas se zastavit a v klidu si promyslet, kam dál směřovat. Toto rozhodnutí mi zároveň umožnilo trávit více času s rodinou, což jsem vnímala jako velký benefit a cítila se v tom velmi dobře.
Protože miluji vzdělávání, ráda se učím a neustále objevuji nové věci, moje další volba byla v tomto směru jasná.

Jak byste charakterizovala svůj přístup?
Do práce s lidmi vnáším klid, jistotu a důvěru. Věřím, že každý člověk v sobě má vlastní sílu i potenciál, jen někdy potřebuje bezpečný prostor, aby je znovu objevil a dokázal je rozvíjet. Proto je pro mě klíčové vytvářet prostředí, ve kterém se lidé mohou cítit bezpečně, otevřeně a bez tlaku.
Můj přístup je kombinací koučinku, praktických zkušeností z vedení týmů a individuální práce s lidmi. Nesnažím se dávat hotová řešení, ale pomáhám lidem nacházet ta jejich vlastní tak, aby změna byla skutečná a dlouhodobá.

www.