Když pomáháme druhým růst, rosteme s nimi

Monika Drobná je vizionářská podnikatelka, mentorka a inovátorka s dlouholetou zkušeností v oblasti bankovnictví, výroby protetických a ortopedických pomůcek a podpory startupového prostředí. Ve své profesní dráze spojuje strategické myšlení s hlubokým zájmem o rozvoj lidského potenciálu. Je CEO několika úspěšných firem a aktivní podporovatelkou žen v byznysu a technologiích.

Protetika je velmi specifický obor. Jak jste se dostala k podnikání v této oblasti?
Když šel v roce 1993 Ergon Opava do privatizace, naše rodina tehdy s tímto oborem neměla žádnou zkušenost. Tatínek ani maminka se ve zdravotnictví nepohybovali. Tatínek měl ale partu kamarádů, se kterými sdílel podobné hodnoty a společně jezdili na hory. Právě jeden z nich navrhnul, aby se zapojili do malé privatizace a firmu Ergon Opava odkoupili. Záměr se podařil – společnost získala nové majitele i nové jméno a začala se psát její více než třicetiletá historie.

Aby se tatínek mohl oboru naplno věnovat, vystudoval protetiku. Po několika letech se k němu přidala i maminka, zatímco původní společník firmu opustil. Ve vedení tak zůstali pouze moji rodiče. Později se na krátký čas zapojil i můj bratr – a já jsem se k nim přidala v roce 2020.

Jste tedy už druhá generace, bylo pro vás jasné, že firmu převezmete?
Dlouho jsem si nemyslela, že bych se v rodinné firmě chtěla více angažovat. Strávila jsem 17 let v Komerční bance, kde jsem se vypracovala na pozici Vedoucí řízení inovací a vedla inovační laboratoř KB.

Pamatuji si ten moment, kdy mi došlo, že už nechci pokračovat v korporátním prostředí. Cítila jsem, že je čas věnovat se podnikání – a hlavně něčemu, co pro mě bude mít hlubší smysl.

Stáli jsme tehdy před rozhodnutím, jestli firmu prodáme, nebo jestli budu pokračovat v jejím vedení. Rozhodla jsem se pro druhou cestu. Kromě ekonomie jsem si proto doplnila vzdělání i v oboru protetiky, bez kterého by tato práce nebyla možná. Dnes se snažím propojit své zkušenosti z korporátního světa s odvahou podnikat a rozvíjet firmu směrem, který spojuje tradici s moderními technologiemi.

Co bylo pro vás v začátcích ve vedení nejtěžší? 
Přechod z bankovnictví do zdravotnictví pro mě sám o sobě nebyl až tak složitý – měla jsem potřebné vzdělání i znalost zázemí firmy. Náročnější bylo získat respekt a autoritu. Potřebovala jsem lidem ukázat, že nejsem jen „dcera majitele“, ale někdo, kdo dokáže firmu strategicky vést, rozvíjet a zároveň řídit výrobu i lidi v ní.

Do společnosti jsem nastoupila v době pandemie, což byla zkouška, ale i příležitost. Díky práci na pobočce v Brně jsem mohla detailně poznat provoz, postavit si vlastní tým, vybavit prostory a nastavit procesy. Byla to důležitá přechodná fáze, která mi pomohla pochopit fungování celé firmy.

Nejsložitější je ale práce s lidmi. Každý má své ego, zvyky i odlišné pracovní tempo – a když máte ve firmě tým, kde je mezi nejmladším a nejstarším zaměstnancem i padesátiletý rozdíl, vyžaduje to hodně empatie, komunikace a trpělivosti.

Reaguje protetika jako obor na změny ve společnosti? 
Obor se rychle vyvíjí – od nových materiálů a moderních výrobních postupů, včetně využití 3D tisku, až po řešení důsledků války na Ukrajině, které se promítají i do situace v České republice. Aktivně spolupracujeme s univerzitami, sledujeme trendy a nové technologie, protože bez toho bychom dnes na trhu neobstáli. Současně hledáme cesty, jak financovat inovace – často prostřednictvím dotačních programů. Vzhledem k nízkým maržím a hodinovým sazbám je to nezbytné. Pojišťovny nás k inovacím přímo nemotivují, protože moderní technologie zatím znamenají vyšší náklady, ale já je vnímám jako nutnou investici do budoucnosti firmy i celého oboru. Právě v této oblasti mohu dobře využít své zkušenosti z bankovnictví.

Povězte nám, jak se vlastně dnes taková protéza vyrábí?
Výroba protézy je poměrně dlouhý a individuální proces. Protézy se nevyrábějí na sklad – každá vzniká na míru konkrétnímu pacientovi. Celý postup začíná komunikací s pacientem a odborným zaměřením technika. Na základě tohoto zaměření a doporučení lékaře je vystaven poukaz na konkrétní typ protézy. Následně žádost schvaluje zdravotní pojišťovna. Teprve poté může proběhnout samotná výroba, která vyžaduje preciznost a několik zkoušek přímo s pacientem. Po dokončení a předání pomůcky je provedena úhrada pojišťovnou – od první návštěvy pacienta až po připsání platby firmě to často trvá i půl roku.

Cena protéz se velmi liší. Základní typ stojí zhruba 100 000 Kč, zatímco moderní bionické protézy, určené například pro mladé a aktivní pacienty, mohou stát i více než milion korun. Nejde však jen o samotnou výrobu – důležitou součástí je také nácvik používání pomůcky a dlouhodobá péče o pacienta. Celý proces je tak především o komunikaci, empatii a individuálním přístupu.

Vyrábíte také speciální obuv. . .
Ano, specializujeme se na výrobu ortopedické obuvi na míru. Pomáháme pacientům se složitými deformitami nohou, kde běžná obuv nestačí. Každý pár je výsledkem precizní ruční práce a odborného přístupu. V současnosti ale narážíme na problém, který trápí celé odvětví – nedostatek kvalifikovaných odborníků. Řemeslo ortopedických ševců postupně mizí, protože se už téměř nikde nevyučuje, a nová generace řemeslníků tak chybí.

Jaké máte vize do budoucna?  
Chtěla bych se věnovat inovacím. Zajímá mě moderní protetika a kvalitní kontakt s pacientem. Jak už jsem zmínila, naším úkolem není jen předat pacientovi protézu, ale naučit ho s ní správně zacházet. Spolu s pomůckou tedy poskytujeme i službu – provádíme nácvik, sledujeme pokroky a pacienti se k nám pravidelně vracejí na kontroly. Máme multioborový tým, který společně pracuje na tom, aby naše pomůcky fungovaly co nejlépe a pacientům skutečně pomáhaly.

Do budoucna bych si přála, aby tato práce byla také adekvátně ohodnocena. I proto jsem členkou Výboru protetické federace, kde společně hledáme nové zdroje financování i cesty, jak pro tento obor nadchnout mladé lidi.

www.protetika-ergona.cz