Z UČITELKY PODNIKATELKOU

Pavla Zálešáková byla dlouholetou jednatelkou a klíčovou osobností české společnosti TECH-TRADE, s.r.o., která se specializuje na vzduchotechniku. Na cestě k úspěchu ji vedla její pracovitost, činorodost, vytrvalost a zároveň přátelský přístup k lidem a smysl pro humor. Pavla Zálešáková vždy krizové situace dokázala brát jako výzvy a dnes se sama diví, co vše dokázala zvládnout. V současnosti stále pracuje ve vedení firmy, kterou založila a v roce 2020 prodala německé skupině TROX Group. 

Dnes jste v pozici, kdy můžete své zkušenosti předávat nastupující generaci, vzpomeňme ale vaše podnikatelské začátky. Jaká byla ta cesta k podnikání? 
Dalo by se to vyjádřit větou – Z učitelky podnikatelkou. Sametová revoluce otevřela neskutečně mnoho lákavých možností. Učitelství chemie a biologie jsem vyměnila za podnikání. V té době jsem měla těžkosti v osobním životě. Po rozvodu jsem zůstala sama na tři nezletilé děti a zemřel mi tatínek. Měla jsem v té době na starosti čerstvě ovdovělou maminku a stavbu domu pro bratra žijícího v zahraničí. Když se ohlédnu zpět, nechápu, jak jsem vše zvládla, ale tehdy jsem o tom nepřemýšlela, prostě jsem žila svůj život, jak nejlépe jsem dokázala.
Obor, ve kterém jsem začala podnikat – vzduchotechnika, to byla v podstatě náhoda. V rámci zahraničního obchodu jsem objevila obor celní deklarace a začala podnikat jako OSVČ. Dlouho a celkem úspěšně až do vstupu ČR do EU v roce 2004. Práce se mě stala terapií, nevadilo mi pracovat ani o víkendech. Vyhledala jsem si kurzy celní deklarace a účetnictví. Měla jsem motivaci, navíc deklarování je zbožíznalectví a má blízko k chemii. Praxe učitelky mě naučila komunikaci s lidmi. Cítila jsem uspokojení z dobře odvedené kvalitní práce pro klienty, kterým jsem poskytovala mimo jiné i poradenství.
V roce 1994 kdy jsme začali s přítelem podnikat prakticky od nuly jako TECH-TRADE, s.r.o. a z jedné kanceláře, jednoho počítače a dvou lidí v průběhu let vznikla velká výrobní společnost s dobrým kreditem zejména v zahraničí a náš obrat z 90 % dodnes tvoří vývoz zboží do západní EU.

Jaký byl váš největší úspěch? 
Určitě to jsou moje tři děti. Dovedla jsem je sama do dospělosti. Jsou z nich soběstační, vzdělaní a slušní lidé. Stala jsem se brzy babičkou a velkou radost mi dělají vnoučata narozená v rozpětí 30 let.
V podnikání je to od nuly vybudovaná firma, která dlouhodobě prosperuje, má kvalitní, soběstačné a stabilní profesionální obsazení. Žije týmovým duchem.
Osobním úspěchem bylo jistě ocenění v soutěži Ocenění Českých Podnikatelek v roce 2011. Úžasný pocit byl, když nás přímo zaměstnanci navrhli na cenu města Hodonína za rok 2019.
Jsem zaměřená na profesionálně zdatného a spokojeného zaměstnance, kterého považuju za základ pro dlouhodobě kvalitní práci a korektní obraz firmy.

Jaká je vaše dnešní role a jak se v průběhu let změnil váš přístup k podnikání? 
Po letech podnikání jsme začali přemýšlet, jak s firmou naložit do budoucna. Děti neměly zájem a náhoda nám poslala návštěvu odborníků z celosvětově známého koncernu, kteří po prohlídce firmy projevili zájem o její odkoupení. Nabídka, která se neodmítá. Zachovali vše, výrobní program, personál, klientelu a projevili zájem i o naše setrvání ve vedení společnosti. Tedy již šestý rok firmu stále spravujeme jako svoji vlastní.
Pro mě bylo osvobozující vyvázat se z pozice jednatelky i majitelky a pocítila jsem po těch letech volnost ve svém konání. Pokračuju, pracuju, můžu, ale už nemusím.

Které vaše vlastnosti vám v podnikání pomáhaly a co vás naopak občas brzdilo? 
Motorem pro mě byla pracovitost, činorodost, vytrvalost, přístup k lidem i smysl pro humor.
Mám ráda výzvy a krizové situace mě dokáží nastartovat k akci. Chybělo mi odpovídající vzdělání, ale přístup „selského rozumu“ se v praxi celkem dobře osvědčil. Nebyla jsem zatížena naučenými schématy. To, co mně uniklo, nevím, když to neznám. V mnoha směrech pozitivní bylo vyzkoušet na vlastní kůži manuální práci v provozu. Člověku jednak zvedne autoritu, ale současně je inspirující a vede ke zvýšení produktivity i povýšení organizace práce a jejímu ulehčení.
Nejvíc brzdí to, co člověk nemůže ovlivnit, tedy občas neprakticky nastavená legislativa.

Dokázala jste vždy udržet balanc mezi podnikáním a soukromým životem?  
To není jednoduché, záleží na úhlu pohledu.
Moje děti jsou občas kritické. Není podstatné, kolikrát jsme byli na dovolené, ale jací jsou lidé, jejich vzdělání, fakt, že jsem je zahrnovala péčí, pozorností i láskyplným citem. Vždy jsem měla o nich přehled a stále jsem tu pro ně. Když mě dnes třicetiletý vnuk požádá o radu a ten devítiměsíční vysloví „baba“, když mě uvidí, co víc si mám přát? Jsem šťastná, životem obdarovaná… stačí mi vědomí, že moji potomci jsou zdraví a žijí své šťastné, na mě nezávislé životy.

Co vás momentálně nejvíce zaměstnává? 
Moje zaměstnání, ale je to moje svobodná vůle. Být ještě chvíli platná lidem v práci, které za ty roky vnímám jako svoji druhou rodinu. Přijít mezi kolegy znamená komunikaci, řešení problémů, radost, smích, život… a dává mi stále smysl. Mám spoustu koníčků, čas mi nestačí. Jsem ve věku, kdy člověk začíná rekapitulovat, vnímám intenzivně přírodu a lidi kolem sebe a nacházím stále moře důvodů k nadšení, radosti, objevování neznámého.

Podporujete nějakým způsobem region, ve kterém podnikáte? 
Dlouhodobě podporujeme v mnoha směrech nejen náš region v oblasti sociální, zdravotní, školství, ochrany přírody, kultury.
Privátně jsem štědrá, podle kolegů až příliš.

V čem považujete firmu, kterou jste vybudovala za výjimečnou?
Pro mě je naše firma velmi osobní, výjimečná, ale do jaké míry neumím posoudit, protože nemám patřičný odstup. To přísluší jiným.
Má velmi dobrý kredit i ratingové hodnocení. Většina lidí ví, proč ve firmě je a co je třeba dělat. Jejich soběstačnost, profesionalita a loajalita jsou úctyhodné.

Co byste poradila lidem, kteří se chtějí do podnikání pustit a stojí na úplném začátku?  
Doporučila bych být především racionální a korektní. Pracovití, vytrvalí, nenechat se odradit drobnými neúspěchy, podstupovat míru rizika, mít záložní plán pro případ nepohody. Nečekat, že vše poplyne lehce a nemít jako motiv zbohatnutí.  Podle mě to nefunguje a pocit štěstí nepřináší.
Je mně líto, že je ve společnosti relativně nízký zájem o podnikání. Současní mladí lidé vyrostli v jiné realitě a mají jiné priority. Vyžadují určité jistoty i komfort. Zkušenost je nepřenosná. Stát nevytváří dostatečné podmínky, aby podnikání bylo pro lidi snadné a atraktivní.
Být mladá, podnikala bych znovu. Stále mám plno nápadů, ale vzhledem ke svému věku a vytížení, nemám dost času ani energie na jejich realizaci. A tak si jen tak sním a sem tam se mně podaří něčemu z toho dát život.

Jaké máte plány do budoucna?  
Mým plánem do budoucna je zachovat se co nejdéle v dobré kondici, abych mohla aktivně žít a radovat se ze všeho, čím mě život obdařil. Z nádherné rozmanitosti přírody, přátel a své rodiny především.

www.tech-trade.cz

foto-zdroj: archiv Pavly Zálešákové