Olga Landová se věnuje vzdělávání a osobnímu rozvoji, který propojuje se svou mnohaletou praxí z managementu. Zkušenosti z této oblasti také přirozeně rozšiřuje i do koučinku. Působí jako koučka s mezinárodní certifikací ACC a je členkou International Coaching Federation (ICF), která sdružuje profesionální kouče po celém světě. Vzdělávání i koučink vnímá jako propojený prostor pro růst, porozumění a práci s potenciálem člověka.
Proč si myslíte, že se váš život spojil s profesí, které jste se začala věnovat až po mnoha letech podnikání a manažerské práce?
Myslím, že to nebyla náhoda. Všechno, co jsem předtím prožila v podnikání, managementu i v osobním životě, mě v podstatě připravovalo a formovalo pro tuto etapu. Až po letech člověk pochopí, že některé profese si nás najdou ve chvíli, kdy už máme dost zkušeností, nadhledu i odvahy být užiteční jinak nežli dříve. Já jsem k této práci nedospěla náhodou, ale postupně, jako k něčemu, co dává hlubší smysl.
Jak se váš život a vaše postoje, osobní filozofie změnily v průběhu času?
Dřív jsem možná více tlačila na výkon, výsledky a kontrolu. Časem jsem ale pochopila, že důležitější, než neustálé dokazování si čehokoliv na základě ekonomických výsledků je autenticita, klid a vnitřní soulad. Naučila jsem se více poslouchat sebe, více důvěřovat životu a méně se bát změn. Moje filozofie je tedy dnes mnohem jednodušší: dělat věci stále poctivě, ale s respektem, a především s vědomím, že smysl je daleko důležitější než kladná čísla.
Co si myslíte o odvaze v životě? Jak vnímáte odvahu?
Odvaha pro mě není absence strachu. Je to schopnost jít dál i přesto, že se člověk bojí, neví nebo nemá záruku výsledku. Odvaha je často tichá, nenápadná a každodenní. Neprojevuje se jen ve velkých gestech, ale i v tom, že řeknete pravdu, odejdete z něčeho nefunkčního nebo se pustíte do nového začátku.
Pokud má člověk něčeho významného dosáhnout, musí jít svou cestou „UDĚLAT NĚCO JINAK“. Co se vám vybaví jako osobní zkušenost v tom směru?
V mém případě to bylo hlavně rozhodnutí nespokojit se s tím, co bylo „běžné“ nebo očekávané. Některé zásadní kroky v mém životě jsem udělala jinak, než by možná udělalo okolí, a právě to bylo správně. Osobně mám zkušenost s tím, že když člověk poslouchá vlastní intuici, bývá to sice náročnější, ale dlouhodobě mnohem pravdivější cesta.
Co bylo ve vašem životě nejtěžší z ryze ženského pohledu? Která ženská témata se vás nejvíce osobně dotýkají?
Nejtěžší pro mě bylo asi najít rovnováhu mezi silou a citlivostí, mezi očekáváním okolí a vlastním nastavením. Ženská témata, která se mě dotýkají nejvíc, jsou sebevědomí žen, jejich svoboda, právo být slyšena a také to, jak často na sebe ženy kladou příliš vysoké nároky. Téma respektu k ženám, podpora mezi ženami a možnost být úspěšná, aniž by žena musela popírat sama sebe, je mi velmi blízké.
Je něco, co byste v životě udělala jinak, pokud by se dal vrátit čas?
Každý asi něco upraví ve zpětném pohledu, ale dnes bych nechtěla svůj život přepisovat celý. Spíše bych si přála některé věci pochopit mnohem dříve, být na sebe laskavější a méně se bát v momentech, kdy jsem cítila, že je potřeba udělat změnu. Ale i chyby a zpoždění mě formovaly, takže je nevnímám jen negativně.
Co byste přála České republice do budoucna?
České republice bych přála více odvahy, důvěry a vzájemného respektu. Abychom se přestali tolik rozdělovat a víc hledali to, co nás spojuje. Přála bych si také, aby se více oceňovala poctivost, iniciativa, vzdělání a schopnost nést odpovědnost za sebe i za společnost.
Co byste přála ženám obecně?
Přála bych ženám, aby si víc věřily, přestaly se poměřovat s ostatními a dovolily si být samy sebou. Aby nemusely potlačovat jednu stránku sebe kvůli druhé, a to ať už jde o úspěch, ambice, citlivost nebo ženskost. A hlavně aby kolem sebe měly prostředí, které je podporuje, a ne svazuje.
Proč spolupracuje s Helenou Kohoutovou a spolkem Budujeme hrdé Česko?
Především sdílím hodnoty, na kterých tato spolupráce stojí, a myslím si, že to, co Helena Kohoutová a spolek Budujeme hrdé Česko dělá, není jen o byznysu. Je to živá komunita lidí, kteří si navzájem pomáhají, sdílejí zkušenosti a stojí si za etickým přístupem k podnikání i k životu. A přesně to je i podstata mé dnešní práce: podporovat lidi v tom, aby našli vlastní cestu a nebáli se jít jinudy, nežli je zvykem. V této spolupráci se proto potkávám se stejnou myšlenkou, kterou sama žiji, a to, že skutečná síla nevzniká v soupeření, ale ve vzájemné důvěře a podpoře.
Jaké máte osobní a profesní sny?
Mým osobním snem je žít v klidu, v dobrých vztazích a mít pocit, že to, co dělám, má skutečný smysl. Profesně bych si přála dál předávat zkušenosti, inspirovat a podporovat lidi v tom, aby objevili vlastní sílu a cestu. A pokud bych to měla shrnout jednou větou: chci zanechat za sebou něco, co bude užitečné i pro další generace.
Další články
2026
