Distanční výuka nastavila zrcadlo našemu školství

Školy Magic Hill staví na dovednostech

„Vzdělávání v 21.století má zohledňovat to, co děti jednou budou ve svém profesním či osobním životě potřebovat. Memorovat poučky, známkovat, hledat, kde dítě udělalo chybu a „potrestat“ ho špatnou známkou patří do minulého století,“ říká Martina Olivová, zakladatelka a jednatelka Mateřské školy Magic Hill a Základní školy s RvJ Magic Hill.

Co Vás přivedlo k myšlence založit vlastní školu?
Nejprve jsem se dostala k založení vlastní mateřské školy, poté, co jsem marně hledala předškolní zařízení pro svého syna. Byl rok 2004 a nabídka jiných, než běžných státních mateřských škol byla značně omezená. Já jsem měla vlastní představu, jak chci, aby můj syn trávil den, aby se smysluplně rozvíjel, aby čas trávil v podnětném prostředí, seznamoval se s cizím jazykem. Nezbylo než založit vlastní mateřskou školu. No a po 3 letech, kdy jsem byla ve stejné situaci při hledání základní školy, jsem už byla jen krůček od toho, založit i vlastní základní školu. První prvňáčky jsme přivítali v září 2006. Bylo jich 8. Dnes máme ve škole od 1. do 9. třídy a v mateřské škole bezmála 300 dětí.

Čím je Magic Hill jiný oproti dalším školám?
Magic Hill staví na dovednostech, jsme přesvědčeni o tom, že vzdělávání v 21.století má zohledňovat to, co děti jednou budou ve svém profesním či osobním životě potřebovat. Memorovat poučky, známkovat, hledat, kde dítě udělalo chybu a „potrestat“ ho špatnou známkou patří do minulého století. My máme s dětmi partnerský vztah, sázíme na přátelské prostředí, děti jsou motivované se učit, přirozeně chybují, objevují, přicházejí samy na mnohé věci, zjišťují a hledají souvislosti. Ví, že učení přináší pozitivní emoce, baví je to, chtějí se samy učit. Mohou mezi sebou spolupracovat, mohou si pomáhat, jsou samostatnější. Nepotřebují známky, vědí, že se učí pro sebe a zpětná vazba je posouvá dopředu.

Školy v České republice letos prochází velkou zkouškou, a to zejména co se využívání moderních technologií ve výuce týká. Jak těžké bylo pro Vás se s touto nenadálou situací vypořádat?
Naše škola technologie ve výuce využívá běžně, máme vlastní tablety do výuky, ve všech třídách máme interaktivní tabule s online připojením, máme 3D tiskárnu. Byli jsme jistě ve výhodě v tom, že jsme v dostupnosti a IT gramotnosti nezačínali na nule. Otázka nastavení online výuky byla spíše věcí společné diskuse ve sboru učitelů o tom, co budeme v online výuce učit. Tím, že nestavíme na frontální výuce, ale na kooperativním učení, bylo jeho převedení do online prostředí náročnější. Vždy nám jde o smysluplnost a ta byla hlavním kritériem i v online výuce. Na jaře jsme si nastavili určité cíle a před podzimní vlnou jsme měli již zkušenosti, zpětnou vazbu od dětí i rodičů a koncepci jsme upravili. Považuji ji nyní za zcela funkční, pokud jde o technologie a organizaci. Samozřejmě nešťastná je izolace dětí, nedostatek sociálních kontaktů, vzájemné interakce a samozřejmě obrovská ztráta vnitřní motivace.

Spoustu jste se toho naučili, začali používat nové technologie – zachováte něco z toho i v „běžné“ výuce?
Určitě, děti a současně i učitelé se významně posunuli v IT dovednostech, přirozeně používají mnoho nových aplikací a platforem, které rozhodně výuku mohou obohatit a činit zajímavější. Navíc jednotný online systém pro organizaci, zadávání úkolů a jejich odevzdávání, kdy se můžeme vyhnout papírové podobě, je jistě rychlejší, snazší, ekonomičtější i ekologičtější.

Stala jste se vítězkou kategorie CENA ZA DIGITÁLNÍ TRANSFORMACI v soutěži Ocenění Českých Podnikatelek, co pro Vás v tomto atypickém roce znamená ocenění, které jste právě získala? Jste sama za sebe technický typ?

Ocenění vnímám také jako symbolické ocenění těch škol a učitelů v nich, kteří zvládli přechod na distanční výuku, byť to bohužel nejsou všechny školy. Ocenění si zaslouží učitelé, kteří byli schopni se v krátké době posunout na jinou úroveň komunikace, byli flexibilní, zvládli dokonce při tom i spolupracovat, aplikovat nové dovednosti. No a pokud by šlo ocenit i rodiče, tak velké uznání patří i jim, všem, kteří museli navzdory složitosti doby, obavám o zdraví či existenci, ještě zvládnout výuku se svými malými dětmi a byli jim oporou. Já sama myslím jsem technický typ, mám ráda systémovost v práci, rozhodně preferuji věcem porozumět, i když samozřejmě vnímám současnou rychlost ve vývoji technologií a často, přiznám se, v lecčems už nestačím svým vlastním dětem. 

Máte nějaký lidský vzor, kdo je pro Vás vzorem a inspirací v podnikání?
Inspirací jsou mi všichni, kteří dělají svou práci dobře, na maximum, neustále se posouvají vpřed, pracují sami na sobě. Navíc ještě při svém pracovním vytížení zvládají i rodinu, nebo má jejich práce i nějaký společenský přesah, vedou nějaký oddíl, trénují ve volném čase malé sportovce, jezdí na tábory a zejména si vážím těch, co pomáhají nemocným, potřebným, angažují se v charitativních projektech. Sama mám i ve svém okolí mnoho takových.

Najdete Vy sama za sebe nějaké klady na distanční výuce? Jak třeba doporučujete zvýšit pozornost dítěte?
Distanční výuka nastavila zrcadlo našemu školství, které je dlouhodobě podhodnocené. Tím nemyslím zrovna finančně, ale personálně, kapacitně, chybí leadři, kteří jsou zapáleni pro svou práci, jsou schopni vést, sledují trendy v moderní pedagogice, snaží se reflektovat obsahy učiva, které jsou u nás přebujelé. I když jsem realista a neslibuji si žádnou dramatickou změnu v dohledné době, minimálně pozitivně vnímám diskusi kolem nastavení vzdělávání u nás. Distanční výuka rozhodně urychlila zavádění IT technologií do škol, zcela jistě se mnoho škol a učitelů posunulo a nyní je schopno aktivněji technologie využívat. U dětí vnímám pozitivně posun v samostatnosti a zvládání techniky, nikoliv jen jako volnočasové zábavy, ale jako prostředku učení. Obávám se, že dobrá rada, jak zvýšit ještě teď, téměř po roce distanční výuky, pozornost a motivaci dětí, je opravdu nad zlato. Musíme vytrvat, snažit se, aby každá příprava učitele byla smysluplná, aby dětem předkládali podnětné úkoly, hledali inspiraci mezi sebou, vzájemně spolupracovali.

Jakou byste dala referenci na kontakt s projektem Ocenění Českých Podnikatelek a jeho zakladatelkou Helenou Kohoutovou?
O projektu OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK jsem se dověděla až letos, po své nominaci. Musím říci, že setkání nejen s paní Kohoutovou, ale s mnoha účastnicemi, podnikatelkami bylo velmi inspirativní. Byla jsem si jistá, že jsou mezi námi pracovité, cílevědomé a úspěšné ženy, ale že je jich tolik, z mnoha oborů a s mnohdy neuvěřitelnými příběhy, mě nesmírně potěšilo. Přeji ať se do budoucna daří.