Co zmůže malý národ?

 

Vypadá to tak, že nic moc. Malé národy jsou oproti těm větším slabé, nemají „politický výtlak“ a nemají ho ani ekonomicky. Velké národy mají silnou armádu, kterou mohou (a vždy budou) mít jaksi v pozadí, a to bude jejich argumentům (ať už budou jakékoli) dodávat patřičnou sílu, ať už ji využijí, nebo ne. Také se často říkává, že dějiny píšou vítězové, a těmi vítězi se myslí mocenští vítězové — tedy ti, co vyhráli fyzické války, kdy silou pokořili toho či jiného oponenta.

 

Vypadá to tedy tak, že malé národy toho moc nezmůžou. Musí čekat, co padne jako drobek ze stolů mocných. Musí doufat, že se k nim mocní budou chovat schovívavě, a to jim také dává jistý recept na jejich vlastní chování: moc nedráždit, přizpůsobovat se, nejít moc proti srsti a kde je to možné, tak nějak se vlísávat do přízně těch velkých a čekat, že z toho nějak vybruslí. Speciálně národy, které žijí mezi dvěma velkými mocnostmi, si musí dávat pozor — život mezi dvěma velkými kameny není pohodlný a už vůbec ne bezpečný. Nechcete si přece nazlobit ani jednoho, ani druhého. To pak často vede k domněnce, že nejlepší strategií je moc nevyskakovat, moc nedráždit, nepřicházet s ničím novým, mít tak trochu „gumový“ názor na věci a diplomaticky a trochu nervózně vždy říkat to, co se líbí právě tomu, s kým jste v místnosti. Prostě bruslit, „nic neřešit“, protože o věcech stejně nerozhodujete vy — důležité věci se dějí mimo vás a vy jen tak paběrkujete. A to zejména názorově.

 

Ono to ale není pravda.

 

Zaprvé je potřeba říci, že všechny velké národy začaly jako národy malé. Každý z nich měl skromné počátky, stejně jako ten náš. Trvá to dlouho, než se jakýkoli národ stane velkým. Velikost tedy nemá vliv na to, jak velkým se daný národ stane. Jinak by se tyto původně malé národy nikdy velkými stát nemohly. Dodnes by nám tu vládl Řím (který ovšem také začal dvěma bratry).

 

Neděje se to paradoxně ani v ekonomii, ani ve světě byznysu. Google kdysi začínal jako malý podnik v garáži. Tehdy, vzpomenete si, byli jiní behemoti — Yahoo třeba a další, kteří upadli dnes již celkem v zapomnění. Nebo Facebook, dnes tak nepříjemně dominantní, byl kdysi skromný nápad pár kluků. Tehdy byli jiní mnohem větší — vzpomínáte si na ICQ? Kde je dnes kdysi obrovská Nokia? Kde je Motorola nebo veleslavná Nokia, kterou jsem miloval a ani ve snu mě nenapadlo, že ji jednou vyměním za značku jihokorejskou?

 

A jak je vlastně vůbec možné, že první pořádně použitelný překladatelský software vznikl před pár lety v německé garáži a ne pod rukama Googlu nebo Microsoftu? DeepL se jmenoval a stále jmenuje. Jak je možné, že Google s naprosto obrovskými a téměř neomezenými financemi, se špičkovým náborovým systémem a mladým, na flexibilitě a otevřenosti si zakládajícím managementem a veškerou marketingovou a mediální podporou a zájmem, nebyl schopný vytvořit něco, co se povedlo pár nadšencům?

 

A neděje se to také v myšlenkách. Einstein neměl výraznou akademickou pozici, neměl pozici vůbec žádnou — byl úředníkem zcela mimo zaběhlé struktury. Neměl žádnou sílu, žádný výtlak, žádné kamarády mezi podnikateli, novináři ani politiky.

 

Dnes bohaté a ekonomicky silné národy také neměly na růžích ustláno. Jak Švýcarsko, tak Irsko — dnes země s největším HDP na hlavu — byly kdysi chudoučké země. Singapur, další nejbohatší místo světa, byl kdysi chudý, nezajímavý přístav — ještě Karel Schwarzenberg mi kdysi povídal, jak si na to pamatoval. Chudé bylo i samotné Finsko, Norsko či Švédsko. Dnešní Izrael byl ještě před sto lety nehostinnou pouští. A přitom se dokázal ubránit před mnohem, mnohem silnějšími okolními národy, které z jeho existence určitě nadšené nebyly. Skoro zázrak.

 

David a Goliáš

 

A když už jsme u toho malého národa — Izrael nebyl nikdy velkým národem. A přesto právě zde povstalo křesťanství, víra západního světa. Stejně tak Abraham, který sice z velkého města pocházel, ale jeho velikost spočívala právě v tom, že z něj vyšel. A stal se malým — malým kočovníkem, kmene velikosti větší rodiny.

 

Nikdy tedy neříkejme, že nic nezmůžeme, protože jsme malý národ. A navíc ani technicky řečeno nejsme malý národ — jsme v evropském měřítku klasickým národem střední velikosti. Malost a velikost národa spočívá v něčem úplně jiném.

 

zdroj: facebook Tomáše Sedláčka