Co máš v hlavě, to se stane

Věra Babišová je majitelkou a jednatelkou společnosti A-GIGA, s. r. o., která byla založena v roce 2004, poté co se osamostatnila od společníků, se kterými podnikala ve společnosti GIGA, s. r. o. od roku 1991. Jako jedna z prvních v České republice se začala věnovat propojení byznysu a sociální činnosti.

Komunikativní, pozitivně naladěná a uvolněně elegantní. To byl první dojem, jaký na mne udělala majitelka společnosti A-GIGA Věra Babišová, která má s kontroverzní osobností Andreje Babiše, jak vtipně poznamenala, opravdu společné jen příjmení. S lehkostí vlastní všem Blížencům zvládá několik činností najednou a ve svém životě nezná slovo nuda. Těžko uvěřit, že je tato žena plná energie a plánů už dvojnásobnou babičkou. Jedním z pozitivních kroků její společnosti, na který může být pyšná, je to, že se podařilo spojit ekonomický úspěch firmy s pomocí druhým.

Jaké byly její začátky vašeho podnikání a co všechno stálo za rozhodnutím pustit se do toho? 
Podnikat jsem začínala v roce 1991, tedy krátce po sametové revoluci, jako matka malého dítěte s vizí pořídit si ještě jedno, což se během podnikání také stalo. Myslím, že pro každého to byl v tomto přelomovém období krok do neznáma, protože společnost prodělávala velké změny a podmínky se měnily za pochodu. Jediným zdrojem inspirace nám byly zkušenosti ze zahraničí, ale ty mnohdy nebylo možné aplikovat v naší nepřipravené společnosti a právě se rodícím podnikatelském prostředí. Moje začátky byly ve znamení zastupování světových firem v oblasti distribuce spotřební elektroniky a počítačů.

Jaký nejtěžší moment jste musela v podnikání překonat? 
Nebylo jich málo. Připadá mi, že s úspěchem v podnikání je to jako s hospodářským cyklem. Krize, deprese, oživení, konjunktura. Je to přesně tak, jak nás učili ve škole. Opakuje se to v nepravidelných periodách. Když se vám daří, nikdy nevíte, jestli se neobjeví nějaký nečekaný problém, který vám výrazně zkomplikuje život.  A propos, makroekonomie je to co, by mne lákalo, kdybych ještě někdy začínala.

Jaké byly největší milníky v rozvoji společnosti? 
Moje společnost A-GIGA, s. r. o. byla založena v roce 2004, kdy jsem se osamostatnila od mých společníků, se kterými jsem podnikala ve společnosti GIGA, s. r. o. od roku 1991. To byl první velký milník. Druhým pak byl rok 2010, kdy jsme uvedli do provozu první call centrum ve věznici Vinařice a moje podnikání se postupně, přirozeně a automaticky začalo snoubit se sociální činností. Dalším milníkem bylo v roce 2015 udělení rakouské ceny Sozial Marie, která je nejstarším evropským oceněním pro sociální inovace. To nám potvrdilo, že jdeme správným směrem a že „ Změna je možná“ – tak se totiž jmenoval náš oceněný projekt, v jehož duchu pokračujeme a neustále se vyvíjíme.

Jak takové podnikání spojené se sociální činností funguje? 
Na začátku to byl především podnikatelský záměr. Dnes je to unikátní spojení byznysu a sociální práce. V roce 2010 jsme byli v tom ohledu první. Ve světě je obvyklé dělat byznys, který je ve svém důsledku sociální. 

Jaký typ lidí ve výkonu trestu zaměstnáváte a jak velká je v tom podpora státu? 
Zaměstnáváte převážně vězně s dlouhými tresty. Než takového člověka vyškolíte, tak to chvíli trvá. Stát stojí vězeňství 9 miliard ročně. Téměř 40 tisíc měsíčně stojí každý vězeň. Stát by se měl tedy starat o to, aby tohle všechno nemuselo jít z daní. Zaměstnávání vězňů je začátek takového procesu. Kdyby stát přidal trochu více na resocializaci, získá obrovské úspory v sociálním systému. Lidé, kteří u nás pracují, mají většinou minimální vzdělání, jsou z problematických rodinných a sociálních poměrů a často nemají žádnou pracovní zkušenost a jde o jejich úplně první zaměstnání. Aby bylo možné odsouzené navrátit zpět do normálního života, zaměstnávání se musí snoubit s řešením jejich finanční gramotnosti (dluhů), závislostí a vztahů v rodině i okolí.

Na co jste ve firmě hrdí? 
Jsme hrdi na naši firemní kulturu, kdy jsme schopni skloubit ekonomický úspěch s pomocí druhým. Dnes tak populární slovo inkluze bylo pro nás samozřejmostí ještě před tím, než definovala OSN v roce 2015 své Social development goals. Jen jsme o tom nevěděli a takto odborně jsme to nenazývali.

Jaká je vaše osobní filozofie nebo pomyslné desatero, něco, čeho se v tomto směru držíte celý život? 
Vždy jsem chtěla žít smysluplný aktivní život mezi lidmi, se kterými je mi dobře a s rodinou, která je nade vše. Nic více a nic méně.

Co byste ráda ze svých zkušeností předala mladší generaci? 
Jeden můj bývalý společník říkával: „Co máš v hlavě, to se stane.“ Tak úplně jednoduché to vždy není, ale podstata této věty platí. Škoda ale, že zkušenost je většinou nepřenositelná, a tak si musí každá generace projít životem od píky.

Co podle vás znamená úspěch? 
Úspěch pro každého člověka na světě může znamenat něco jiného. Pro mě úspěch znamená žít mezi lidmi, se kterými je mi dobře. Ať už je to rodina, přátelé, kolegové v práci. K tomu, abyste byla takto úspěšná, tomu musíte strašně moc dát a po cestě překonáváte strašně moc překážek. A když je překonáte, dostanete se do toho bodu, kdy je vám s těmi lidmi dobře, kdy vám věří a mají vás rádi. A o nic víc není třeba v životě bojovat. Úspěch je pro mě žít šťastný život. A to není málo.

Jste držitelkou mezinárodní ceny za sociální inovaci, která se uděluje firmám aktivním v oblasti sociálního podnikání. Jaký jste měla pocit při přebírání ocenění? 
Uvědomila jsem si v plné síle, že se podnikání opravdu dá spojit s pomocí lidem. V té chvíli jsem byla na naši firmu hrdá a cítila jsem se šťastná.

Jaké máte plány a vize v souvislosti s vaší firmou a co je pro vás prioritou? Kam by měla podle vás společnost ještě dojít? 
Přála bych si, aby ty prvky propojení byznysu a sociální činnosti, které jsou inovativní a osvědčily se, byly použity v širším měřítku a aby stát ty naše zkušenosti, které jsou v některých projektech odborně evaluovány, použil v systémových změnách péče o sociálně znevýhodněné skupiny lidí.

Usilujete o zlepšení vztahu veřejnosti, institucí a zaměstnavatelů k znevýhodněným a obtížně zařaditelným skupinám lidí. Povězte nám něco více o vaší motivaci a způsobu podpory… 
Za těch dvanáct let, co se věnuji sociálně vyloučeným, jsem vyslechla a někdy i částečně prožila mnoho osobních příběhů. Ne všechny dopadly dobře, ale mnohé ano. Když vidíte, že ten člověk začal úplně nový život, ale sám by to nedal, hřeje vás to u srdce. Firma mu kromě zaměstnávání supluje částečně rodinu. Pomáhá se mu zbavit černé minulosti – řeší dluhy, závislosti, vztahy,  volný čas – to je činnost, které říkáme doprovázení. V mnoha případech jde o mladé lidi, kteří díky nefunkčnímu rodinnému zázemí neměli dobrou startovací čáru. A dnes mají nové vlastní rodiny a potomky a žijí plnohodnotný, společnosti prospěšný život.

Jaké je vaše největší přání? 
Aby všichni moji blízcí byli zdraví a žili spokojený život, aby moje stáří bylo až do konce aktivní.

Celý příběh si můžete přečíst ve druhém dílu knižní trilogie SVOU VLASTNÍ CESTOU.